Nepodceňujte, prosím, obor ostatních (zvláště když o něm nic nevíte)

O jedné nemoci blogosféry

Často se setkávám s tímto jevem: čtu na internetu obsahem hezký, vtipný, inteligentní text, ale pořád mi na něm něco vadí, necítím se při čtení dobře. Pak si to uvědomím: nesoulad obsahu a formy, někdy malý, jindy obrovský. A vím už i jak vznikl, je to čistě internetový fenomén.

Autor cítil, že má světu co říci a rozhodl se, že bude publikovat, tj. předkládat publiku své texty - zdůrazňuji publikovat, nikoliv psát, psaní a publikování jsou dvě rozdílné činnosti, a kdo si to neuvědomuje, měl by se vrátit do školy. V éře internetu je publikování snadné, tak snadňoučké, různých publikačních platforem je na výběr spousta, až se vlastně zdá, že se se schopností publikovat rodíme. Každé lidské mládě má přeci tuto schopnost ve svých genech, vrozenou, nebo ne?

"Neříkejte mi, že úprava textů pro publikování je specializovaný obor lidské činnosti, zvaný typografie, se staletým vývojem a tradicí. A i kdyby, já jsem přeci doktor, inženýr, architekt, ... a pustit se do něčeho takového jednoduchoučkého můžu klidně i bez sebemenší
předchozí přípravy. A kdyby snad takový jednoduchý obor, co dím, podobor, měl dlouhým vývojem potvrzená pravidla, já z výše svého vzdělání na ně klidně mohu kašlat."

Tedy, ti autoři to takhle ani nemyslí, to byla nadsázka, protože kdyby si to takto zformulovali, tak by jim, chytrým a inteligentním lidem, samotným došlo, jaký je to omyl.

Ano, tohoto omylu se velice často dopouštějí právě vzdělaní a chytří lidé,
mnohdy v tom svém oboru opravdové kapacity. A to, že pro odborníky v typografii, ale i pro amatéry, milovníky tohoto oboru, budou po předvedení svých "výkonů" za kašpary a neumětely, jim nevadí, neboť si to většinou ani neuvědomují. Asi by ale silně křičeli, kdyby se stejným přístupem, to jest bez byť i jen minimální přípravy, se někdo chtěl pustit do toho jejich. Ono je to v mnohých oborech, a to z pochopitelných důvodů, i zákonem zakázáno. Typografie však, bohužel či přírodožel*, zákonem chráněná není.

Pro případně protestující typografy či milovníky typografie pak, možná z falešné obavy, že by jejich prestiž klesla, kdyby přiznali chybu, mají jedinou odpověď "se stim smiř" © Opraski sčeskí historje, nebo neodpovědí vůbec. Já se ale domnívám, že opravdu inteligentní člověk za slušné upozornění na chybu poděkuje. (ovšem mohu se v této domněnce mýlit)

No a tak se na internetu setkávám se stránkami, které sice mají vynikající obsah, ale ten, kdo o typografii něco ví, nebo ten, kdo má trochu více vyvinutý estetický cit, se na ně nemůže ani podívat**. Kdyby to byly bláboly, nějaký blogísek náctileté puberťačky, tak je mi to šmafú, ale u chytrých textů mne to mrzí.

Zdraví vás Vladimír

PS. Musím se jedné profesi, uvedené nahoře, omluvit. Na stránky architekta, které by nebyly pěkně upravené, jsem ještě nenarazil. Ale při jejich profesi je asi jasné proč.
Právníci ne, advokátských podání, ale i soudních přípisů, z typografické stránky ohavných, jsem už viděl spoustu. Světlou výjimkou je pan Pecina. Nad jeho právnickými texty typografovo srdce zaplesá.
Nezaměňujte prosím naříkajícího typografa za tzv. grammar nazi. Chtít někomu opravovat v diskusi pod blogpostem hrubky nebo překlepy, je opravdu pitomost. Ale autorovi v článku ano. Již zmíněný pan Pecina má na upozornění na jakoukoli chybu v článku, i překlep,  standardní odpověď "Děkuji, opraveno". Až to na mne dělá dojem, že ji nepíše na klávesnici, ale bouchá razítkem ;)


* nehodící se škrtněte
** příkřejší autor by mi tady mohl namítnout: No tak se na ně nedívej, nikdo tě nenutí. To, že ze sebe veřejně dělám kašpara, není tvoje věc!
já bych mu namítnul: Tak tys to zveřejnil a nechceš, aby se na to lidi koukali? To je protimluv, to nechápu. Kašpara ze sebe klidně dělej, to je opravdu jen tvoje věc. Ale pak se nediv, že se ti lidi budou smát. Oni jsou kašpaři většinou lidem k smíchu.